Teorie efektivních trhů (Efficient market) je významným proudem v ekonomii. Teorie tvrdí, že akciový trh je efektivní a kurzotvorné informace v sobě obsahuje téměř okamžitě (rozšíření důležité informace trvá maximálně 30 vteřin). Proto selhávají jednotlivé obchodní strategie, protože kurz je vždy objektivní a přizpůsobuje se své vnitřní hodnotě a na pohyby kurzu má vliv pouze neočekávaná informace a proto se kurzy pohybují též neočekávaně.
Předpoklady efektivního trhu jsou:
- Na akciovém trhu působí obrovské množství racionálních investorů, kteří průběžně analyzují i obchodují.
- Investoři mají k dispozici dostatek pravdivých, levných a aktuálních informací.
- Investoři reagují přesně a rychle na nové informace.
- Transakční náklady jsou nízké.
- Trh je vysoce likvidní.
- Žádný účastník nemá monopolní či výsadní postavení.
- Kvalitní infrastruktura a právní regulace trhu.
Dle síly efektivnosti rozlišujeme tři základní formy:
1) Slabá forma efektivnosti – kurz obsahuje všechny historické informace, a proto prognózování kurzu na základě minulého průběhu kurzu je nemožné, čímž se zpochybňuje technická analýza.
2) Středně silná forma efektivnosti – kurz obsahuje všechny historické a současné veřejné informace, čímž se zpochybňuje i fundamentální analýza.
3) Silná forma efektivnosti – kurz obsahuje všechny informace včetně neveřejných.
Bylo provedeno mnoho výzkumů na téma teorie efektivních trhů, ale byla potvrzena pouze slabá a částečně středně silná forma efektivnosti. Je potvrzeno, že existují neveřejné informace přístupné pouze pro vyvolené profesionály, na jejichž základě dosahují nadprůměrných výnosů.
Anomálie na efektivních trzích
I přestože teorie efektivních trhů předpokládá, že kurz je vždy objektivní, dochází k pravidelně opakujícím se anomáliím, které však lze víceméně spolehlivě vysvětlit:
Akvizice a fůze – dochází k abnormálním výkyvům kurzů obvykle směrem vzhůru.
Lze očekávat snížení nákladů podniku a z pohledu investorů snížení rizika.
Kótování na burzách je doprovázeno růstem kurzů.
Souvisí se zvýšenou likviditou na trhu a je vnímáno jako zvýšení kvality společnosti a tedy jako snížení rizika.
Efekt malých společností – velikost společností je v inverzním vztahu s výnosem.
Lze předpokládat, že investoři menší společnosti vyhledávají méně z důvodů nízké likvidity a vyššího rizika a proto jsou jejich ceny nižší než u věrších společností ve stejné ekonomické situaci.
Efekt nízkého P/E (poměr kurzu akcie a zisku po zdanění na jednu akcii) – čím nižší je P/E, tím vyšší je výnos.
I toto je relativně logické, protože nízkém P/E znamená, že na akcii připadá vyšší zisk, který je možno reinvestovat, či vyplatit více na dividendách a to se zákonitě pozitivně odrazí v budoucnosti ve formě vyššího výnosu.
Pondělní efekt – v pondělí je výnos akciového trhu záporný. Pravděpodobně způsobeno mimo jiné oznamování negativních zpráv v pátek po uzavření obchodování, povíkendové nervozitě na trzích a přehodnocení svých investorských pozic přes víkend.
Lednový efekt – v lednu je výnos na akciových trzích mimořádně vysoký.
Za příčinu lednového efektu lze snad označit daňovou optimalizaci na konci roku, poklesy trhů v prosinci v důsledku vyšších prodejů akcií kvůli potřebě zvýšení disponibilních prostředků domácností před Vánocemi a podniků před roční uzávěrkou a vyplácení vánočních prémií. Zvláštním případem lednového efektu se stal světový trh svědkem letos, kdy akcie na konci minulého roku klesaly v obavě před Y2K. Poté co se obavy nenaplnili, došlo k opětovnému růstu.
Zhodnocení
Prognózování akciových kurzů je za normálních okolností téměř nemožné z důvodů vlivu efektivních trhů. V průměru jsou akciový analytici schopni předpovídat akciové kurzy jen v asi 53%, což jsou v podstatě stejné výsledky, jako předpovídat, zda padne panna či orel. Proto na jejich adresu můžeme slyšet řadu nepříliš pochvalných názorů, například od profesora Eugena Famy: „Přirovnal bych akciové analytiky k astrologům, ale nechci urážet astrology“, či od Rexe Sinquefielda: „Jediní, kdo dnes nevěří, že trh funguje, jsou Severní Korejci, Kubánci a akciový analytici“.
Na druhou stranu proč by existovaly tisíce analytiků, kteří se zabývají jednotlivými druhy analýz, protože kdyby tito analytici neměly výsledky, těžko uvěřit, že by banky, investiční společnosti a investoři utrácely horentní částky za jejich rady, doporučení, analýzy a prognózy. To že jsou schopni získat nadprůměrné výnosy nelze zpochybnit, ale zda to stačí na pokrytí vyšších nákladů, které sebou analytici přinášejí, je přinejmenším diskutabilní.
V praxi se používá kombinace analýz. Investorská politika se určuje podle globální fundamentální analýzy, výběr titulů se uskutečňuje na základě mikroekonomické fundamentální analýzy a technická analýza slouží ke správnému načasování obchodu (Timing). I při pochybnostech o úspěšnosti těchto analýz se vyplatí je sledovat a odhadnout tak chování investorů, kteří se podle analýz řídí.
Postupem času se však zdá, že se váhy přiklánějí na stranu odpůrců akciových analýz, neboť v hodnocení nejlepších akciových fondů se mezi nejlepšími stabilně objevují fondy, které se v žádném případě neřídí akciovými analýzami, či úsudky protfoliomanažery.
Seznam literatury
Beneš, V. – Musílek, P.: Burzy a burzovní obchody; Informatorium 1992, Praha.
Dědič, P. – Pauly, J.: Cenné papíry; Prospektum 1994, Praha.
Dočkal, E. – Polúchalová, M.: Investice na naší straně; KATOS 1996, Kojetín.
Friedman, M.: Za vším hledej peníze; Victoria Publishing 1997, Praha.
Lébl, M.: Vnější vlivy na vývoj akciového trhu v ČR; 2000, Mělník.
Musílek, P.: Finanční trhy: instrumenty, instituce a management; VŠE 1996, Praha.
Sekerka, B.: Cenné papíry a kapitálové trhy; Profess 1996, Praha.
Mladá fronta DNES; MaFra 1994-1998
Ekonom, Economia 1999-2000
(1) Loistl, O.: Computergestütztes Wertpapiermanagement, str. 246.
(2) Edwards, R.D. – Magge, J.: Technische Analyse von Aktientrends, str. 7 – 8.
Čtěte více o investování a chování akciových trhů a ekonomik světa.