(Názory a know-how jednoho tradera…)
Hlavním argumentem fondů je dlouhodobost investice, která by měla v podstatně absorbovat krátkodobé negativní výkyvy trhu a v dlouhodobém horizontě přinést nadprůměrné zisky. Průměrně by mělo jít o cca 12 procent ročně. Očekávaná dlouhodobá výkonnost je sice nadprůměrná, ale velmi diskutabilní.
Dospěl jsem k názoru, že dlouhodobé investování v současných podmínkách na světových akciových trzích nemusí být také výhodné a bezpečné jako se prezentuje. Veřejné akciové fondy operují s velkými finančními sumami a proto rádi nakupují vysoko kapitalizované firmy s velkým objemem obchodovaných akcií.
Velké firmy byly vždy považované za stabilní a bezpečné. Pád Enronu a dalších, účetní skandály a vysoká zadluženost v důsledku přílišného optimismu – to jsou nové fenomény současnosti, které kladou otazníky před vývoj v budoucnosti. Typickými příklady tohoto roku, se kterými jsem se setkal byli K-mart, Worldcom, Xerox, Vivendi, Merkx, Tyco a nedávno například ABB…
V letech 1990-2000 akciové trhy neustále stoupaly a výkonnost fondů byla výrazně nadprůměrná (cca 20 % / p.a.). Nadměrný optimismus měl za následek extrémní nadhodnocení cen akcií s kulminací v r. 2000, které mělo za následek panický výprodej, prudký pokles cen a obrovské ztráty investorů. Pro orientaci uvedu porovnání cen akcií některých firem v roce 2000 s orientační cenou 11/2002. Microsoft 110/55, Cisco 80/10, Yahoo! 180/16, Nokia 60/16, General Motors 90/35, Oracle 45/10, Sony 140/40, General Electric 60/25, Good Year 28/18, AT&T 48/12, McDonalds 37/17 atd. Kdo tedy vložil svoje úspory do fondů před „prasknutím bubliny“ v roce 2000, bude potřebovat opravdu velmi trpělivosti a naděje, že se mu investice vrátí v přijatelném časovém horizontu.
Postupně jsem dospěl k názoru, že investice do akcií prostřednictvím fondů je příliš pasivní. Fondy sice nabízí vysoko kvalifikovaný výběr a správu akcií pro dlouhodobé investování – ale nic víc. Žijí z poplatků, které účtují svým klientům nezávisle na výsledku, které dosahují. Výkonnost fondu se přitom porovnává s předem stanoveným benchmarkem, tj. s jedním oficiálním indexem. například jak je benchmarkem index Dow Jones a ten klesne za rok o -20 %, ale příslušný fond je ve ztrátě jen -15 %, považuje se manažer fondu za úspěšného a dostane ještě odměny.
Protože jsou fondy určené pro veřejnost a jsou pod dohledem kontrolních úřadů, nedělají žádné spekulativní obchody a jejich široko diverzifikované portfolia, která obsahují desítky až stovky titulů více méně jen pasivně kopírují vývoj na trhu. Možnosti fondů flexibilně prodávat klesající akcie a držet jen stoupající a lukrativní tituly jsou silně omezené. To, co dělá klasický akciový fond je pro mě prostě málo…
Obrovskou výhodou individuálního investování jsou možnosti spekulace: Možnost nedržet žádné akcie, když je nálada na trhu mimořádně pesimistická, možnost nakupovat levné akcie, které dosáhli na dno a začínají stoupat, možnost spekulovat se sektory, které jsou momentálně v kurzu, možnost flexibilně nakupovat lukrativní tituly ihned po zveřejnění vynikajících zpráv, tj. firmy, které právě zveřejnily mimořádné zisky, které právě vyrobily nový produkt, které uzavřeli výhodné kontrakty, plánují akvizici, fúzi, změny v řízení…atd, atd. Zkrátka všechno, co následně přináší zájem investorské veřejnosti a zvedá ceny akcií…
Moje know-how jsem vytvořil na syntéze toho nejlepšího ze všech dostupných metod, hlavně z fundamentální a psychologické analýzy při využití výhod internetu. Selekci titulů si dělám sám, prostřednictvím placeného online serveru, specialistu na fundamentální a technickou analýzu. Databázi tisíců firem (specializuji se jen na USA) aktualizuji denně a jednou za dva týdny z ní filtruji okolo 100 top firem podle mých vlastních kritérií. Zásadně obchoduji jen s výrazně podhodnocenými, vysoko růstovými a nadprůměrně ziskovými tituly. Ty disponují největším potenciálem k cenovému vzestupu. Vybrané firmy potom zařadím do pozorovacího portfolia na informačním serveru. Tam se mi na ně neustále navazují aktuální zprávy. Denně potom tyto portfolia kontroluji a před otevřením trhů vybírám nejžhavější kandidáty na obchodování. Je to obyčejně pár titulů po zveřejnění dobrých zpráv a taktéž výjimečně levné příležitostní koupě.
Ty putují na další server, který přehledně monitoruje aktuální stav na burze jako cenu, poptávku, nabídku, množství, objem atd. a také stav v sektorech, indexech a další předběžně vycházející zprávy. Nákup a prodej dělám přes server obchodníka s cennými papíry (brokera). Můj systém mi umožňuje držet pozice pod stálou kontrolou a vyhnout se tak ztrátám. Jak je vývoj ceny nepříznivý, akcii jednoduše prodám. Při vzestupu mám zase příznivé podmínky na odhadnutí optimálního momentu na prodej. Snažím se dělat denní obchodování a uzavírat většinu pozic v ten samý den. jen výjimečně držím akcie déle – zpravidla ne víc jak několik dní.
Obchoduji většinou „small caps“, nízko kapitalizované firmy, které se dostávají do pozornosti analytiků a investorské veřejnosti. běžné denní zisky jsou 2-10 % na akcii, ovšem diverzifikuji riziko obchodováním jen s částí finančních prostředků v závislosti na lukrativnosti obchodu a celkové nálady na trhu. Ročně tak zobchoduji stovky titulů, se kterými přibližně 75 % stoupne na ceně, a tak jsem schopný dosáhnout mimořádně nadprůměrnou výnosnost. Ta se pohybuje v rozmezí 30-300 % na jedno portfolio. I když trhy klesají, nemusím si dělat starosti. Dokonce (nechci být cynický, ale nemíchejme city do byznysu) mi tato situace vyhovuje. Když jsou trhy v napětí, při dobrých zprávách to často vystřelí nahoru o hodně razantněji než za běžných okolností a při troše trpělivosti je tedy o hodně víc spekulativních příležitostí…
Vydáno s laskavým svolením tradera s přezdívkou Juggler
Přečtěte si i další zajímavé informace o tom, jak obchodovat na burze